Naslouchejme profesionálním pečujícím, než odejdou do jiného oboru

U kulatého stolu se přitom setkáváme se skupinami lidí, kterých se péče přímo týká nebo mají možnost její podmínky i kvalitu přímo ovlivnit. Studentky a studenti oboru Ošetřovatelství, profesionální pečující, vedení zařízení pro seniory, ale i političky a politici nebo senioři samotní či jejich rodiny –⁠ nejen jich se ptáme na jejich zkušenosti s péčí a pohled na to, co je potřeba udělat pro důstojnější podmínky pečujících a tím i seniorů.

První tři diskuze, které s námi facilituje advokační expertka Klára Laurenčíková, máme za sebou. Zprávy z nich způsobily ohlas nejen na sociálních sítích. Potvrzuje se nám tím, jak moc důležité je, ptát se lidí z oboru přímo. Co jsme dosud zjistili?

Nejurgentnější potřeba? Respekt a uznání

Pro lidi, se kterými jsme mluvili, je dokonce důležitější než peníze. Na tom se shodují pečující, kteří svou práci vykonávají roky ale také studentky a studenti, kteří se s realitou setkávají na pravidelných praxích. „Nejsme myčky, krmičky a uklízečky. Společnost nemá přehled o tom, jak komplexní naše práce je,“ to byl jeden z nejsilnějších výroků, který směrem od pečujících zazněl. Obrovskou psychickou i fyzickou náročnost práce a spektrum její působnosti podle nich dostatečně neoceňuje veřejnost, ale ani média nebo političtí představitelé. Jak poznamenala jedna z pečujících „O učitelích slyšíte, o zdravotnících, o restauratérech, ale kdo mluví o nás veřejně?“ Studenti a studentky nás také upozorňovali na to, že jim vadí, jak je jejich profese zobrazována v některých televizních pořadech jako je třeba Ordinace v Růžové zahradě. Sestry tam působí jako nekompetentní asistentky, které si mají jít radši na kafe, když se rozhoduje o důležitých věcech. S podobným přístupem se podle svých slov studentky a studenti setkávali i na praxích. “Ten pocit byl častý. Sestry stojí v koutě a doktor vystupuje jako bůh”. Kvalita praxí se přitom podle studentů velmi liší a zatímco na některých místech studenti získávají chuť a motivaci v oboru pokračovat, jinde se setkávají s pojetím praxe jako možnosti využít studenty jako levnou pracovní sílu použitelnou pro úkony, na které personál zařízení nemá kapacitu. Jsou to přitom právě praxe, které mají ve studentech probudit vášeň pro budoucí povolání.

Peníze mohou být pro řadu lidí důvodem, proč do práce nenastoupí

Finance. Nepřekvapivě byly jedním z nejdiskutovanějších témat na všech třech diskuzích. Názor pečujících a studentů na platové ohodnocení se dá shrnout jako velké zklamání. Není divu, průměrný plat pečujících se pohybuje kolem 21 – 25 tisíc hrubého. Protože mnohem výmluvněji než jakýkoli nás komentář působí přímo výroky diskutujících, vybíráme ty nejvýraznější z nich:

„Je to smutné. Jednou jsem si uvědomila, v jakých oborech se vydělávají peníze a bylo mi z toho do pláče,“

„Mám magisterský titul, mám vystudovanou sociální práci, vím kolik berou vysokoškoláci. I známí, co mají jen maturitu, nenesou odpovědnost, nemají tým 15 lidí, mají mnohem víc peněz než já,“

„I jako ředitelka bereš mnohem míň peněz, než by se slušelo, “

„Navýšit odměnu je priorita, je potřeba přidat 5, spíš 10 tisíc. Pohybujeme se v rozmezí 27–31 tisíc hrubého a na to ještě dosáhne málokdo,“

„Kamarádka, která pracuje jako sekretářka, má vyšší plat, skladník má taky víc. To je tak demotivující… V Lidlu mají víc určitě,“

„Neměnila bych, nešla bych za pokladnu, byla bych tam nešťastná, ale víc než pochvalu bych teď ocenila přidat na penězích“

„Já budu nešťastná v důchodu, z čeho se mi má počítat?“

Není tak divu, že společnost si navykla lidi pracující v oblasti péče nazývat anděly nebo hrdinkami. Působí to skutečně jako nadpřirozená schopnost, vykonávat extrémně náročnou práci při takto nastavených podmínkách. To by však nemělo bránit změnám, které podhodnocení této profese upraví. Je také potřeba dodat, že práce pečujících se podle jejich slov mnohdy pojí s tím, že mají v rodině jistotu dalšího, vyššího, příjmu. I to může bránit přílivu lidí, kteří takové podmínky k práci v péči nemají, přestože by se jí věnovali rádi. Jejich hlas v diskuzích o podmínkách pečovatelské profese zatím chybí.

Náročnost práce působí na fyzické i psychické zdraví, péči bychom jim měli vrátit

Na tom jak moc psychicky a fyzicky náročná je pečovatelská profese, se shodli pečující i studentky a studenti. Některé dokonce zkušenost v péči o seniory od povolání v tomto odvětví odradila: “Po svojí zkušenosti v zařízení pro seniory už vím, že nechci pracovat v oblasti geriatrie.” říká Kateřina. “Jako sanitářka jsem začala pracovat v 7 ráno. V 11 jsme skončili s hygienou a ze všech z nás tekl pot. O 40 imobilních pacientů se starali jen 3 lidé. Neskutečně mě to odradilo.” Jedna z pečujících pro seniory musela změnit nastavení směn kvůli problémům se zády, které ji péče o klienty způsobila. O rentě nebo delším volnu, během kterého by pečující mohli po několikaleté dřině načerpat zpět ztracené síly, si zatím však tento obor může nechat jen zdát. Co je běžné třeba u hasičů nebo policistů, působí v oblasti sociálních služeb zatím jen jako těžko dosažitelná meta. Tím nejmenším, co se dá pro pečující udělat, jsou tak například pravidelné lázeňské nebo wellness pobyty.

Podrobnější zprávy i okamžitá doporučení si můžete přečíst ve zprávách na blogu Jiskříme.

Nás během května a června čeká dalších pět diskuzí u kulatého stolu s těmi, kteří mohou podmínky péče přímo ovlivnit. Věříme a pravidelně si přímo v zařízeních ověřujeme, že aby byl spokojený klient, musí být spokojený i pečující. Cesta k systémové změně je možná složitá a dlouhá, ale už teď se dá dělat spousta drobných kroků. Jako se to stalo třeba nedávno v zařízení RUAH. Když šla pečovatelka otevřít ke dveřím, u kterých zrovna někdo zvonil, čekal za nimi kurýr s květinami z místního květinářství a se vzkazem s poděkováním za jejich práci. Malá jiskra, která dává naději, že změna je možná. Takovou jiskrou jsou pro nás i diskuze Jiskříme a výzkum, který připravujeme. Ten má za cíl zjistit, v jakých podmínkách čeští pečující pracují. V září budeme prezentovat závěrečnou zprávu z diskuzí a díky ní i výzkumu budeme mít v ruce sérii doporučení pro zařízení, politické představitele, média i společnost.