Výsluhy nemají mít jen policisté nebo armáda, ale i pečovatelé

Jak dlouho jste v sociálních službách, Pavle?

Původně jsem sem nastoupil v roce 1997 na civilní vojenskou službu a první, co jsem si řekl, bylo: ‚Kam jsi to vlezl, ty troubo?‘. Ale neuplynul ani týden a už jsem se tady cítil dobře. Chtěl jsem tu zůstat nastálo, ale nebylo pro mě místo, tak jsem šel do třeboňského pivovaru a zpátky se vrátil až v roce 2009.

Jak se za těch víc než 25 let péče o seniory proměnila?

V roce 97 tady bylo pár ležících klientů, maximálně třetina, a zbytek se o sebe dokázal postarat. Dnes je to přesně naopak. Bez třetího nebo čtvrtého stupně závislosti na péči se dnes už do domova seniorů nedostanete.

Lákalo vás na té práci něco konkrétního?

Už na civilce mě to bavilo. Baví mě třeba i to, když jedu s klientem k doktorovi, v čekárně mu koupím v automatu kafe, povídáme si a ještě mu tím pomohu zbavit se nervozity z lékaře. A přijde mi užitečné dívat se na tuhle práci i z pohledu toho, že každému z nás stárnou rodiče a je dobré vědět, co a jak řešit.

Liší se podle vás to, jak pečují ženy a jak pečují muži?

Někdy jsou ženy pečlivější a někdy mají muži snazší cestu k získání si důvěry klienta. Ale to je hlavně proto, že když třeba potřebují přesunout z postele na vozík, což je fyzicky náročné, požádají o to spíš muže a zároveň mu musí důvěřovat a spoléhat se na něj, že to zvládne, a že jim neublíží. Ale hlavně musíte vědět s kým a jak mluvit. Já si vzpomínám na jednu paní, která se sem nastěhovala, a asi z toho měla stres, protože hned druhý den zvracela, měla průjem, styděla se za to a možná se i bála, že jí někdo vynadá. Ale já jí tehdy řekl, že když nejde o život, že jde o hovno. A tím, že jsem se choval úplně normálně, jí to v té chvíli hrozně pomohlo.

Dovedete si představit, že byste dělal jinou práci než tuhle?

Dovedu. Nebo spíš nedovedu si představit, že bych tuhle práci zvládl fyzicky v pozdějším věku. Já už roky říkám, že výsluhy nemají mít jen policisté a armáda, ale všechny integrované složky i pečovatelé. Už jen fakt, že v sociálních nebo zdravotnických službách máte daleko větší riziko onemocnění, než když jste u vojáků. Nehledě na to, že pokud pečujete třicet let, máte celkem slušnou šanci na syndrom vyhoření a z důchodu pak nemáte nic. Nebo by mi přišlo dobré mít možnost jet třeba na nějaký wellness pobyt, vypadnout a vypnout. Řada kolegyň je tady v situaci, kdy pečuje o rodinu doma a o klienty v práci a není to vůbec snadné.

Proč si myslíte, že je pečovatelská práce vnímána spíš jako podřadná?

Protože profesionální pečující nejsou vidět a lidé neví, co to obnáší. Dokud nemáte v domově seniorů vlastní rodiče, nevíte o péči vůbec nic. Stát se o téma začal trochu zajímat během covidu a to spíš o zdravotníky než profesionální pečující, pořád jsme slyšeli, že musíme vydržet, a výsledek je co? Že se nezměnilo absolutně nic.

V čem vám tahle práce obohatila život?

V tom, že si s vámi můžu povídat. To tam napište!

Tak se zeptám jinak. Změnilo se vaše vnímání stáří a péče?

Pět let jsem se spolu s manželkou staral o tchýni, která měla rakovinu a která nám umřela doma. Tím, že jsme poznali o čem péče je, jsme si k ní našli vztah a dnes už v domově seniorů pracuje i moje žena.

Lidé se toho tématu často bojí. Jak to změnit?

Je dobré vnímat, že každý z nás jednou bude potřebovat nějakou pomoc. A záleží na přístupu každého člověka. Strach se dá překonat tím, že se pojmenuje pravda. Sice to bolí, ale můžete se od ní odrazit.

Co byste chtěl aby se lidem vybavilo, když se řekne péče?

Mám taky rodiče.

A úplně poslední otázka. Co je podle vás podstata péče o seniory?

Láska. Láska a dobrodružství.

🟧