Díky téhle práci zjistíte, že stáří a umírání se týká všech

Vzpomenete si ještě , jaký byl váš první den v práci?

Cítila jsem nejistotu. Neuměla jsem si představit, jak na tom lidi budou, jak budou vypadat. Styděla jsem se klienty okukovat. Vejdete do pokoje a čekáte, jak vás vezmou. Bojíte se, abyste neřekla něco špatně. Nějakou dobu se s klienty oťukáváte a pak zjistíte, že platí: co klient, to originál. Víte, u koho se hodí legrácky a u koho je lepší být serioznější. Je to zajímavý a objevný.

Jste tady čtrnáct let, co se za tu dobu změnilo?

Je víc papírování a přibývá klientů, kteří jsou náročnější na péči. Zejména lidí s demencí. Máme více klientů ležících než soběstačných a také se hůř shání lidé do péče. Když jsem začínala, pečovatelství byla práce, kterou jste sehnala spíš přes známé. I proto, že to byla práce méně náročná, než je dnes a tak byla atraktivnější.

Když už se bavíme o vývoji v čase, jakými klienty si myslíte, že bude generace dnešních čtyřicátníků?

Myslím si, že budeme náročnější. Lidé, kteří jsou v seniorském věku dnes, neměli takový stres s tím, aby nepřišli o práci, aby zvládli hypotéky. My takové obavy máme pořád, jsme v permanentním napětí a řekla bych, že se to projeví třeba i dřívějším nástupem demence. Já jsem třeba na začátku vůbec nevěděla, jak s lidmi s demencí mluvit.

Už to víte?

Ke každému člověku si zkrátka musíte umět najít cestu a když se to povede, je to velká satisfakce. Věřím, že v každém je kousek něčeho dobrého a za tím má smysl jít. Někdy to trvá i tři měsíce, ale když se to povede tak víte, že tady nejste zbytečně. Mám ráda pocit, že jsem potřebná a mám ráda kontakt s lidmi. A podstatou téhle práce je komunikace.

To znamená, že se asi proměňuje i náplň práce profesionálních pečujících?

Je to daleko náročnější práce než dřív. Kdo si to nezkusil, nedokáže si to představit. Když hledáme nového pečovatele, není pro nás ani tak rozhodující to, v kolika domovech už pracoval, ale to, jestli v sobě předpoklady pro tuhle práci cítí. Náš domov spadá pod stejného zřizovatele jako domov, kde se stala kauza s Dorotou Š., kterou zabil pečovatel. A vadí mi, že se to řeší hlavně cestou represí namísto podpory lidí, kteří pečovatelskou práci dělají. To řešení je dost přitažené za vlasy.

Co vás tahle práce naučila o vás samotné?

Začala jsem nad sebou víc přemýšlet a přehodnotila jsem spoustu věcí. Když denně vidíte tolik starých lidí a znáte jejich osudy, dojde vám, že na tom zase nejste tak špatně. Víc vnímáte smrtelnost. Dřív jsem o takových tématech nepřemýšlela. Když třeba umřela naše sousedka, tak jsem to neřešila. Dneska jsem daleko víc empatická, umím se vcítit do rodin a snažím se jim vycházet vstříc, být jim oporou. Díky téhle práci zjistíte, že stáří a umírání se týká všech.

🟧