ČERČANY TŘI, z.ú. – Hospic Dobrého Pastýře

NA ČEM JSME SPOLEČNĚ PRACOVALI

Individuální podpora
V Čerčanech jsme provázeli vedoucí sociálních služeb a sociální pracovnici formou individuálních konzultací.

Témata, která jsme probírali:

• nedostatek zaměstnanců ve službě
• komunikace s nadřízenými a podřízenými
• hodnocení a zpětná vazba
• jak z nepříjemných situací (většinou konfliktů s  pečovateli) vytvořit příležitost k procvičení a zlepšení komunikace
• jak si hlídat hranice, delegovat a předávat zodpovědnost
• pracovní náplň vedoucích a sociálních pracovníků a kompetence
• jak se připravit na krizové situace ve službách

Probírali jsme též konkrétní situace, které v poslední době v  domově nastaly, a jak je řešit. V průběhu spolupráce jsme si vždy našli čas na ohlédnutí, hodnocení toho, co máme za sebou a jak nové postupy a tipy fungovaly.

Workshop pro pečovatelky a pečovatele
Pro tým pečovatelek jsme přichystali dva workshopy. Jeden na téma komunikace s klienty s demencí a druhý o tom, jak si dávat zpětnou vazbu, která je konstruktivní a nezraňuje. Vždy se  snažíme o interaktivní přístup s praktickými ukázkami.

Jaká jste měli očekávání na začátku projektu?
Projekt jsme psali na zlepšení spolupráce mezi týmy pečovatelů odlehčovací pobytové služby a týmem ošetřovatelů na  lůžkovém hospici. V mezidobí se nám změnila situace. Když jste k nám přišli, řešili jsme především tým odlehčovací pobytové služby, protože se hodně měnil. Chtěli jsme zlepšit komunikaci mezi pečovatelkami.

Jaký vliv měl projekt na vaši práci?
V rámci celého týmu jsme si ukotvili komunikaci, jak si co říkat, abychom se nezraňovali, abychom si zvládli dát i negativní zpětnou vazbu v klidu. Naučili jsme se nebrat si věci osobně. Mě to posunulo hodně v oblasti komunikace a v oblasti vedení týmu.

Napadl by vás konkrétní příklad?
Na mě jsou často chrleny informace v šílené rychlosti, naučila jsem se, jak se ukotvit, vše si zrekapitulovat, řešit to v klidu a konstruktivně. Naučila jsem se neřešit problémy mezi dveřmi, když přilétne pečovatelka, že je něco špatně.

Co je na vaší práci nejtěžší?
Nejtěžší je komunikace v týmu a nastavení standardu kvality péče, ke kterému se můžeme vztahovat. Rozbroje vznikají z toho, že každá pečovatelka je zvyklá práci dělat jinak a každá očekává, že když udělá práci navíc, tak to budou dělat všechny v týmu. Nejtěžší je sladit fungování týmu na standardizované bázi, která je funkční pro všechny.

Proběhla i setkání s pečovatelkami. Jaká se k vám dostala zpětná vazba?
Moc se jim líbila přednáška o klientech s demencí, pořád se s touto diagnózou učíme pracovat. Osobnost Lenky Tehrany
holky uklidnila a pomohla jim získat potřebné informace. A pak si chválily téma „nezraňující komunikace“. Rozmýšlí si od té doby, jak něco řeknou. Umíme se víc vyhýbat hádkám, které vznikají právě z toho, že někdo něco vychrlí, někoho urazí, protože ten si to vezme osobně. Z tohoto školení teď těží celé oddělení. Dokonce i sociální pracovnice se k tomu hodně vrací.

Jak byste popsala, co MILA dělá?
Udělali jste nám školení na míru, abychom se v rámci týmu posunuli dopředu, abychom si zkvalitnili fungování týmu, abychom mohli poskytovat kvalitní péči. Každý tým je specifický. Můžeme jezdit na různá školení, ale když ten lektor přijede k nám, nasaje atmosféru, náš kolektiv, tak nám rychleji dokáže pomoct s komunikací, se vzděláváním nebo zjišťováním potřeb, co ten konkrétní tým potřebuje. Každý člověk i každá organizace je jiná. Přála bych takový projekt všem sociálním službám.