CHARITNÍ DŮM SV. ANEŽKY • Charita Jeseník

NA ČEM JSME SPOLEČNĚ PRACOVALI

Charitní dům sv. Anežky je nejen díky své poloze a velikosti zajímavým místem k životu. O 14 lidí se zde stará 10  zaměstnanců. V čele týmu zahrnujícího pečující personál, koordinátorku péče a aktivizační pracovnici stojí vedoucí domova, které jsme během našich návštěv poskytli hlavní podporu. V době, kdy jsme začali spolupracovat, vedoucí domova zastávala dvě role—pracovala současně jako vedoucí domova a sociální pracovnice.

Následně došlo v domově k rozhodnutí, že by se tyto dvě pozice měly od sebe oddělit, aby se vedoucí mohla věnovat své manažerské roli a nebyla tolik přetížená. Na základě společných rozhovorů se podařilo zmenšit tým pečovatelek, který teď díky tomu funguje lépe. Vedoucí má nastavenou novou organizační strukturu, která zohledňuje novou pozici sociální pracovnice.

Během individuálních konzultací s vedoucí a společných sezení s vedoucí a s koordinátorkou péče jsme řešili aktuální problémy v týmu a výzvy, kterým týmy sociálních služeb čelí poměrně často:

• hodnocení a odměňování zaměstnanců
• kompetence v rámci rolí
• vztahy v týmu, komunikace v týmu
• rekapitulace, co tento rok dokázali, sdílení
• nepsaná pravidla
• zpětná vazba v praxi
• vyhoření, co k němu vede a jak mu nejít naproti
• sebepéče

⬇️ Pokračujte dál na rozhovor s vedoucí domova ve Vidnavě. ⬇️

Vzpomínáte si, s čím jste do projektu šli?
Čekali jsme podporu týmu, chtěla jsem pohled zvenčí.

Co konkrétně máte na mysli?
Šlo mi o lepší komunikaci a nastavení celého týmu. Jsme totiž malý tým, myslím tím vedoucí i pečovatele.

Kolik je vás v týmu?
Mám deset kolegyň.

Jaký vliv měla naše spolupráce na vaši práci?
Když jsme začali spolupracovat, byla jsem na hraně vyhoření.  Přemýšlela jsem, že skončím, že změním obor. Spolupráce s vámi mi dala naději, že to má smysl, že se dá dost věcí změnit. S paní ředitelkou jsme i na základě mých poznatků přehodnotily organizační strukturu. Mohla jsem po dvou letech přijmout sociální pracovnici. Pracuji na poloviční úvazek jako vedoucí a na poloviční jako sociální pracovnice, což je možná jeden z důvodů, proč jsem byla přehlcená úkoly, administrativou. Spolupráce s vámi byl jeden z impulsů, díky kterým mi na ten
návrh paní ředitelka s ekonomkou kývly. Hodně se mi uleví, až nová sociální pracovnice nastoupí.

V čem vás spolupráce s námi nejvíc posílila?
Pomohlo mi to nastavit si hranici vůči podřízeným, zlepšila jsem komunikaci a naučila jsem se ocenit sebe sama. Měla jsem pořád v hlavě: Teď si nemůžu vzít dovolenou, teď tady máme spoustu úkolů, teď nám hoří termíny. Pochopila jsem, že to tak bude vždycky a že je potřeba si na sebe udělat čas.

Napadne vás ještě nějaký konkrétní příklad?
Personál nevěděl, na koho s čím se obracet. To jsme si nově nastavili, je to přehlednější. Byl to problém spíš z mojí strany, něco kolegyně řešily se mnou, něco s koordinátorkou, něco s aktivizační pracovnicí. Byl v tom chaos a to byl zásadní problém.

Máte nějakou zpětnou vazbu od kolegyň?
Mám zpětnou vazbu, že je vše víc otevřené a jednáme napřímo. Dříve jsme si neuměly tolik naslouchat, vázlo to. Hodně fungovaly předsudky, domýšlení si. Na tom jsme hodně zapracovaly, bavily jsme se o tom na poradách. Šlo to ztěžka, ale vidím, že všichni začínají věřit tomu, že to má smysl.

Kdybyste měla vysvětlit, co děláme, jak byste to popsala?
Přijde k vám nezávislý člověk, který to vidí objektivně, a začne rozklíčovávat věci. Ukáže vám, že to není taková věda. Někdy stačí malinko změnit přístup, bavit se s lidmi jinak, hodně vysvětlovat. Sama bych na to přišla až mnohem později. S paní Puttovou byla úžasná spolupráce. Cítila jsem vstřícnost, lidskost. Byla jsem i na vaší konferenci a celá Mila je super. Držím vám palce, jste podpora a naděje pro všechny v sociálních službách.