Domov Jílové u Prahy

NA ČEM JSME SPOLEČNĚ PRACOVALI

Setkání se zaměstnanci domova byla zaměřena na otevřenou a efektivní komunikaci mezi kolegy, směrem k vedoucím, v rámci multidisciplinární spolupráce. Řešili jsme, jaká je úloha zpětné vazby, proč je důležité předávat zpětnou vazbu oboustranně a věnovat pozornost nejen negativní zpětné vazbě ale i pozitivní. Měli jsme příležitost pracovat se zaměstnanci napříč domovem od vedení domova, přes pečující až po zaměstnance z provozu.

Jedním z témat, které jsme řešili, byla komunikace s klienty, včetně těch s různými úrovněmi demence. Probrali jsme, jak přijímat a zpracovávat zpětnou vazbu od klientů a nebrat si ji osobně. S tím souvisí schopnost sebepéče, které jsme se také věnovali.

S vedoucími jsme se zaměřili na práci s týmy, potřebu vzájemného sdílení a předávání informací na pravidelných i neplánovaných setkáních a poradách. Probrali jsme, jak vedoucí využívají zpětnou vazbu, co jim přináší, co mohou zlepšit (např. předávat i pozitivní zpětnou vazbu, chválit).

Shrnutí:

• individuální setkání a podpora ředitelky domova formou individuálního
  koučování a konzultací
• několik setkání a diskuzí s týmem přímé péče (pečovatelé a sestry) na
  téma komunikace v týmu, zpětná vazba, komunikace a práce s klienty
  domova
• setkání a diskuze s týmem provozu (kuchyně, úklid, údržba) na téma
  komunikace a práce s klienty
• setkání s vedoucími o tom, jak se daří lidem v jednotlivých týmech
  a sdílení postřehů z facilitovaných setkání s týmy přímé péče a provozu

⬇️ Pokračujte dál na rozhovor s ředitelkou domova Jílové u Prahy. ⬇️

ROZHOVOR S ŘEDITELKOU DOMOVA

Jak jste se o nás dozvěděla?
Dozvěděla jsem se o vás na konferenci ředitelů Středočeského kraje.

Pochopila jsem, že jste byla na spolupráci velmi dobře připravená a věděla jste od začátku, co od nás můžete čekat. To není typické. Často zakázka domova na začátku bývá jiná, než kam se pak spolupráce rozvine. Měla jste konkrétní představu o našich službách?
Neměla jsem povědomí, ale mým cílem bylo supervizní setkání, takže se to asi dobře potkalo.

Jaká byla tedy vaše motivace na začátku?
Naše první porada proběhla v době, když jsem byla ve funkci úplně čerstvě.Tým, jehož jsem součástí, je v domově dlouho.  Předpokládala jsem, že nějakou podporu bude potřebovat. Mým cílem bylo, aby lidé v týmu uměli a mohli otevřeně mluvit o tom, co je trápí. Takže hlavní motivací bylo na začátku víceméně podpořit komunikaci v týmu.

Máte pocit, že se to podařilo někam posunout?
Myslím, že ano. MILA podpořila i důvěru ve vedení.

Neměla byste konkrétní příklad?
Mám pozitivní zpětnou vazbu. Kolegové MILU chválili, říkali, že ta setkání byla fajn. Výsledkem ale například bylo i to, že jedna kolegyně podala výpověď, protože po osmnácti letech uznala, že je asi vyhořelá.

Přinesla spolupráce něco vám osobně?
Větší sebejistotu.

Myslíte v komunikaci s týmem?
Nemám s kým konzultovat, mohla jsem otevřít svoje silné i stinné stránky. Podpořili jste mě v mém přesvědčení, že cesta, kterou se ubírám, je správná.

Co je na vaší práci nejtěžší?
Práce s časem. Všechno stihnout. Mám toho moc a delegování pro mě představuje víc práce, než když si to udělám sama.

Co byste doporučila jiným organizacím, které mají také zájem o podporu zvenčí?
Ať zkouší, než najdou toho pravého. Ať hledají cestu, jak podpořit svůj tým jak v práci tak v komunikaci. Musí zkoušet, každá organizace jim nemusí sednout.

Měla byste zájem ve spolupráci pokračovat?
Kolegové schůzky přijímali pozitivně, byla by škoda přestat. Scházeli se v malých skupinách, mohli by v tom pokračovat třeba i v online podobě.